Když někomu řeknu, že jsem v ročním výcviku „Školy kněžek“, většinou si myslí, že špatně rozuměl a že jsem říkala „Škola knížek“. 🙂 Chápu to, slovo „kněžka“ jim připadá jako něco velmi odtrženého od běžného života, něco mystického a neuchopitelného. Proto jsem se rozhodla zaměřit první článek na přiblížení toho, co mi „Škola kněžek“ dala.
Když jsem se do výcviku přihlašovala, už jsem za sebou pár rituálů měla. Absolvovala jsem je na ženských seminářích. Měla jsem to štěstí, že můj první rituál byl rituál menarché (ale o tom zase jindy). Rituály mne nadchly. Přinesly mi do života slavnostní až magický prvek. Přinesly něco, co jsem pociťovala jako něco velmi známé, i když zapomenuté.
A chtěla jsem toho mít v životě víc, proto jsem se do výcviku přihlásila. Když jsem se přihlašovala, cítila jsem, jak celé mé tělo vibruje, jak se těší a jak velké to bude. Přesto škola naprosto předčila všechna má očekávání. Měla jsem pocit, jako bych se vrátila domů a ten pocit se opakoval při každém dalším prodlouženém víkendu se snad ještě větší intenzitou.
Další věc, kterou jsem snad poprvé zacítila opravdu silně až tam, byl pocit sesterství. Sdílení a souznění s úžasnými a láskyplnými ženami, které vás přijímají takovou jaká jste a takovou vás milují. Nesoudí vás, soucítí s vámi a podporují vás. Došla mi důležitost a síla vzájemné ženské podpory a přijetí té druhé s láskou bez posuzování, i když je zdánlivě úplně jiná. Zažila jsem pocit, že jsem plně přijata.
Výcvik mi pomohl více se propojit s přírodou, s naší Matkou. Přišlo větší napojení na její cyklus, na dary všechny ročních obdobích, na tzv. kolo roku. A to také pomocí rituálů s ním spojených. Obnovilo se (nebo se snad poprvé vytvořilo) spojení, které jsem před tím ve městě, ve všednosti a denních povinnostech ztrácela. Přišla ke mně obrovská vděčnost za vše, co nám naše země dává a co normálně bereme jako samozřejmost. Pocítila jsem velkou pokoru, lásku a úctu k životu. Uvědomila jsem si, jakou tady máme hojnost. Projevilo se to i v praktickém životě, méně a s větším rozmyslem nakupuji, méně plýtvám a zdravěji jím. Žiji celkově vědoměji.
Pochopila jsem také, že život je neustálá změna a že si mnoho ulehčíme, když budeme tyto změny přijímat a nebudeme jim klást odpor.
Objevila jsem dary Země, které nás mohou podpořit (byliny, kameny, jedlý plevel atd.).
Při (často dobrovolně bosém) putování přírodou za venkovními rituály jsem pocítila uzemnění a větší bytí tady a teď.
Zažila jsem nádherné ceremonie za svitu svíček, hvězd, za zvuku bubnů a zpěvu písní. Ve vodě, ve sněhu, na louce i uvnitř „chrámu“, který jsme společně vytvořily. Na tyto magické chvíle nikdy nezapomenu. Poznala jsem, co znamená s láskou „držet prostor“ pro další ženy, účastnící se rituálu.
Pocítila jsem také větší propojení s mými předky, více jsem se o ně začala zajímat a léčit naši rodovou linii. A také napojení na naši slovanskou historii, na naše předky a čerpání z ní.
Výcvik mě ještě více spojil se svým tělem a s jeho dary a s vděčností k němu. Navrátil mě k ženství, k nošení sukní a šatů a uvědomění si toho, jak své ženství v běžném životě zadupávám honbou za výkonem. S uctěním ženství přišlo i větší uctění mužství, ve všech jeho aspektech. Pochopila jsem důležitost uctění ženského i mužského principu, které vede k návratu harmonie mezi mužem a ženou.
Otevřelo se mi srdce dokořán, stala jsem se více vnímavou vůči druhým.
Poznala jsem důležitost přechodových období v životě a dar zastavení se při nich. Tím zastavením jsou právě přechodové rituály (oslava narození, oslava první menstruace – proměny v ženu, svatba, narození dítěte, zrození ženy matky, proměna při přechodu ženy, rozchody, úmrtí).
Velmi děkuji životu, že mi poslal do cesty tento dar a s velkou úctou děkuji všem ženám, které se na škole podílely. A také všem sestřičkám za to, jaké jsou.
Já sama jsem průvodkyní rituály. Pokud si nějaký přejete, neváhejte se na mě obrátit. Více informací najdete zde.
Pokud chcete o rituálech slyšet více, srdečně vás zvu na celodenní kurz „Jak si vytvořit rituál“.
Podívat a přihlásit se můžete zde: Jak si vytvořit rituál.
Komentáře nejsou povoleny.
Krásný článek Jani.
Děkuji, Míšo! 🙂