Má cesta k vědomému ženství

Touha po dítěti a životní nespokojenost

Moje cesta za vědomým ženstvím je velmi spojená s touhou stát se matkou. Ve svých cca 31 letech jsem začala toužit po dítěti. V té době přišel partner, který se zdál být tím, se kterým bych mohla založit rodinu. Dva roky jsme se o dítě snažili, ale přestože jsme oba byli v pořádku, žádné dítě nepřišlo a vztah nakonec po 4 letech skončil. 

Celkově jsem sama se sebou tehdy nebyla moc spokojenáNeměla jsem velké sebevědomí, často jsem hrála role (např. vedoucí v práci), ve kterých jsem nemohla být úplně sama sebou. V práci sociální pracovnice v domově pro seniory, která mě dříve velmi naplňovala, jsem už necítila uspokojení a cítila jsem se více a více vyhořelá. V životě jsem prožívala hodně stereotypu a měla jsem pocit, že mi něco chybí. Nevěděla jsem úplně přesně, co to je. Cítila jsem se jiná než ostatní a měla jsem kolem sebe málo podobně naladěných lidí. Žila jsem v Brně v bytě a toužila jsem žít obklopená přírodou. Byla jsem často nemocná a ve svém těle jsem se necítila moc dobře. 

Už tehdy jsem pomalu začínala více objevovat oblast osobního rozvoje, začala jsem poslouchat webináře, více číst duchovní a osobně rozvojové knihy. Duchovní knihy jsem vlastně četla už od puberty, celý život mě zajímal buddhismus, občas jsem cvičila jógu a nakupovala drahé kameny apod. Ale až po třicítce jsem se začala opravdu probouzet.

Pak jsem potkala svého dalšího partnera a velmi brzy jsme společně zatoužili po dítěti. To však opět nepřicházelo, přestože jsme byli oba zdraví.

Všechny fáze zoufalství

Za těch mnoho let, co jsem toužila po dítěti, jsem si prošla všemi možnými fázemi. Někdy jsem to hodně řešila a snažila se pracovat na tom různými metodami, někdy jsem to neřešila vůbec a snažila jsem se na to nemyslet. Celou dobu jsem se ale cítila nedostatečně, měla jsem pocit, že nejsem dost žena. Slyšela jsem ze svého okolí mnohokráte "a tak co, kdy už bude konečně to miminko", "to bude dobré", "ono přijde" a obligátní a velmi oblíbené "nesmíš na to myslet". To mi taky nepřidávalo.

Díky tomu, že se otěhotnění nedařilo, jsem ve fázi největší zoufalosti šla na kineziologii. Ta mi otevřela oči v mnoha ohledech. Zjistila jsem, že jsem příliš v hlavě a jsem velmi málo propojená s tělem. Zjistila jsem, že se v mnoha ohledech cítím jako obět a zatím ještě málo sama tvořím svůj život. Že nejsem ve své ženské síle. To odstartovalo můj intenzivní osobní rozvoj. Řekla bych, že sama kvůli sobě bych se tolik neměnila, tolik bych na sobě „nepracovala“. Až touha po dítěti mi byla velkou motivací změnit svůj život.

Po cca roce a půl vztahu jsem otěhotněla. Bylo to velké překvapení a opatrné štěstí. Nemohla jsem tomu uvěřit a cítila jsem, jak jsem už blízko tomu, co si tak dlouho a tak moc přeji. O to větší propad a šok byl, když v šestém týdnu těhotenství skončilo. Po té, co jsem vyplakala mnoho slz, a odešel smutek, jsem za tuto zkušenost vděčná. Díky ní jsem udělala velký krok. Aniž bych tušila, co bude dál, jsem po deseti letech odešla z práce, která mě již velmi vyčerpávala. Vydala jsem se na cestu k sobě, ke svobodě, k podnikání a větší autenticitě. Začala jsem se stavět do své ženské síly.

Pocit vděčnosti a radost ze života

Ženské semináře, které jsem v té době velmi často a ráda navštěvovala, mi mnoho daly. Pomohly mi spojit se se svým ženstvím, se svým tělem a se svou intuicí. Pomohly mi nelpět a nechat vše více plynout. Pomohly mi chápat, že vše, co se nám děje, se děje pro naše dobro. Poznala jsem mnoho úžasných žen a zažila krásné chvíle ženského sesterství. Zažila jsem také uzdravující sílu rituálů. Byly to hluboké a magické okamžiky, na které nikdy nezapomenu.

Postupně se mi podařilo dojít do pocitu vděčnosti za to, jak to je a jak dlouho to čekání trvá. A začínám připouštět variantu, že vlastně dítě nikdy přijít nemusí. Odevzdávám to. Plně souhlasím s tím, že naše děti nás učí a říkám, že mé nenarozené dítě je mým největším učitelem.

Díky tomu, že jsem začala pracovat na svém rozvoji a spojení s tělem a svým ženstvím, žiji nyní mnohem šťastnější, vědomější, zdravější a plnější život. Možná tohle je to, co je „za“.... Nedostáváme (zatím) něco, abychom získali něco jiného.. Aby se vytvořil prostor pro objevování sebe, pro léčení a uzdravení. Pro radost z čistého bytí.

Moje cesta

Moje cesta mě přivedla až na roční prožitkový výcvik v rituálech, do školy pro duly, k rituálu zavinování a ostatní rituálům - prostě na moji současnou cestu. Zjistila jsem, že mě hluboce naplňuje být ženám průvodkyní při rituálech a to zejména při rituálu zavinování.

Jsem velmi šťastná, že ženám mohu být průvodkyní při těchto magických chvílích. Že mohu být střípkem na jejich cestě k sobě samé.

Stále se rozvíjím a objevuji nové metody. Stala jsem se lektorkou práce s pánevním dnem metodou 3x3. Stala jsem se také koučkou osobního rozvoje. Vedu ženské kruhysemináře osobního rozvoje a pomáhám ženám postavit se do své ženské síly. Provázím je na cestě k nim samým, k vědomému ženství, autenticitě a životní spokojenosti.

Čarování se živlya rituály se staly nedílnou součástí mého života a pomáhají mi spojovat se sama se sebou, se svým ženstvím, se svou intuicí i s Matkou Zemí.

Můj zatím poslední důležitý krok na mé cestě bylo stěhování se do Bílých Karpat, zpět ke svým kořenům. Nyní žiji a tvořím na silovém a magickém místě, v kraji žítkovských bohyň obklopená krásnou přírodou. Má duše mě zavedla jinam, než si moje hlava plánovala a já jsem na své cestě velmi šťastná a naplněná.