Setkání se svou silou prostřednictvím koně

Zažíváš ve svém životě strach? Já ano, je velkým tématem mého života. Tímto článkem tě chci povzbudit k jeho překonávání. K tomu, abys jej vzala ruku a šla s ním i do věcí, ze kterých máš strach. Protože právě v tom, čeho se bojíme, se může ukrývat obrovský dar. Můžeme se potkat se svou silou, jako se to stalo mě. Nechej se inspirovat tímto příběhem…

Tento příběh ale není jen o strachu, je i o osobním rozvoji skrze koně. A o tom, co jsem se skrze koně učila..

Ale abych se vrátila ke svému strachu. V životě jsem se bála všeho možného, strach mi často zabránil jít do mnohých výzev a dobrodružství. Postupně jsem část svých strachů překonala, ale v posledních letech mi to, jak mě můj strach stále brzdil, vadilo čím dál víc.

A tak jsem se rozhodla se svými strachy pracovat. Překonávat je. V hloubi duše jsem tušila, že mi to pomůže ještě více odemknout můj potenciál.

Jednou z věcí, ze kterých jsem měla strach, bylo ježdění na koni. S koňmi jsem se pravidelně setkávala v širší rodině. Ježdění mi bylo často nabízeno a já se strachem odmítala. A dost mě štvalo, že nejsem schopna svůj strach překonat.

Navíc jsem četla úžasnou knihu Kurandera, kde mě osobní rozvoj a práce se strachem skrze koně velmi zaujal.

A když je žák připraven, učitel se najde. Mé dvě milované přítelkyně mi vyprávěly o tom, jak byly v Beskydech u úžasné ženy, která vytvořila koncept prožitkového ježdění pro ženy. Byly nadšené a dovezly si nádherné fotografie s koňmi, na kterých zářily krásou.

Rok se s rokem sešel a já jela do Beskyd s nimi. Snažila jsem se na to, co mě čeká, moc nemyslet. Bylo mi jasné, že by se objevily pochybnosti a strach. A ty se před první hodinou taky objevily. No, ale už jsem byla na místě a couvnout by bylo fakt zbabělé. Takže jsem do toho šla i se staženým žaludkem.

Co jsem se skrze koně a s koněm učila? V čem mi byl zrcadlem?

Učila jsem se plynout, být v těle a nejen stále v hlavě. Dostala jsem úkol zaměřit se na smysly. Poslouchat, vnímat, cítit pachy, vychutnávat jídlo. A tak se dostávat z hlavy do přítomného okamžiku. A když zase přijde myšlenka, která mne odvádí z těla do hlavy, opět se dostat zpět do těla skrze smysly.

Učila jsem se zacílit. Zaměřit se na myšlenku, dát koni povel a pak se jen uvolnit a relaxovat. Být vědomě uvolněná, teď a tady, plně přítomná. A netlačit a nekontrolovat.

Učila jsem se být alfou, být vůdkyní. Mít sebe-vědomí a být tou, která udává směr, má jasný záměr a zároveň je laskavou průvodkyní.

Učila jsem se jasně a beze strachu dávat najevo své hranice. A pokládala si otázku, zda je takto jasně najevo dávám i ve svém životě.

Učila jsem se pochopit, že to, co si o sobě myslím, není skutečnost. Je to jen součást starých vzorců, které mne svazují a nedovolují mi skutečně prožívat a užívat si život.

Učila jsem se s důvěrou nořit do proudu života a věřit, že jsem v bezpečí. Přijímat vše, co přichází jako dar a učení se. Důvěřovat vesmíru a jeho vedení. Uvědomit si, že mne skrze výzvy vede k hluboké moudrosti a není třeba tyto výzvy hodnotit jako dobré nebo špatné.

Učila jsem se splývat s přírodou a cítit, že jsme jedno.

Učila jsem se, že mohu zůstávat stále v napojení na svůj zdroj, cítit se radostně, milovaně a ve své síle, ať se děje cokoliv.

Učila jsem se řešit to, co přichází, až ve chvíli, kdy to přijde.

A pak to přišlo. Ve chvíli, kdy už jsem seděla na koni, strach přišel znova. Prodýchávala jsem ho, vědomě jsem se uvolňovala a dostávala skrze smysly do těla. Nechala jsem pracovat své tělo a postupně jsem zjišťovala, že mé tělo to zvládá samo. Že ví. Že když se vychýlí z rovnováhy, zase se do ní dostane.

Byla to taková nádhera!

Cítila jsem, jak ze mě padají okovy strachu. Jak padá vše, co mi bránilo žít naplno. Tekly mi slzy a zároveň jsem se smála. Cítila jsem svobodu, volnost a radost. Cítila jsem, jak život může být ještě nádhernější, než jsem si kdy myslela.

Cítila jsem, jak se mé já rozpíná, jak se rozšiřuji, jak mé srdce přetéká láskou. Jako bych se dotkla své božské podstaty.

Cítila jsem také velkou vděčnost, že jsem sama sobě tento zážitek dovolila. A vděčnost, že jsem byla dovedena až sem a mohu tuto nádheru prožívat.

Že jsem vzala svůj strach za ruku a i s ním kráčela vstříc novému dobrodružství.

Měla jsem pocit, že teď už dokážu všechno na světě.

Že teď už můžu roztáhnout svá křídla a letět.

Že vše, co jsem si o sobě myslela, byla iluze, kterou teď a tady mohu pustit.

Cítila jsem, jak se probouzí má síla.

A věřila jsem, že se mnou už zůstane.

Okusila jsem něco, co chci cítit už navždy.

 

Během celého týdne probíhalo u mne i u mých přítelkyň silné léčení. Společně jsme s našimi zážitky dál pracovaly. Pracovaly jsme se živly, dělaly si různé podporující rituály. Trávily jsme hodně času v přírodě, psaly si deník a zpracovávaly si další věci, které bylo třeba vyléčit. Jsem velmi vděčná za tyto nádherné transformační prožitky, ze kterých mohu dále čerpat. A také za naše sesterství. To vzniklo díky ročnímu výcviku v rituálech, na kterém jsme se potkaly.

 

PS: Pokud máš zájem o kontakt na ženu, která mne provázela, tak napiš a já Ti jej ráda předám..

Líbil se ti tento článek? Pokud chceš dostávat podobné články do e-mailu, nechej na sebe kontakt zde!

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Nejnovější příspěvky
  • Kategorie
  • E-book „Každodenní čarování se živly“