Osobní rozvoj versus obyčejný život

Dnes přemýšlím nad vlnou, která proběhla a občas ještě stále probíhá sítěmi.

Končím s osobním rozvojem a jdu žít obyčejný život!

Moc jsem to nikdy nechápala.

Nemělo by být cílem osobního rozvoje, aby se nám ten obyčejný život žil líp?

Abychom ho žili plněji? Byli v něm více přítomni?

Abychom se naučili vnímat svoje potřeby, komunikovat, mít hranice, pracovat se svými emocemi a být laskavější k sobě i druhým?

Nemělo by být cílem, aby naše vztahy s partnery, dětmi, rodiči, přáteli, kolegy byly harmoničtější?

Abychom se naučili vnímat sebe, svoje tělo a pečovat o něho tak, aby nám co nejdéle vydrželo?

Abychom si našli to, co nám jde, v čem jsme dobří a co nás naplňuje a přináší to něco dobrého ostatním a to dělali?

Abychom vnímali, jak naše činy ovlivňují druhé a taky planetu, na které žijeme?

Není tohle ten obyčejný život, ve kterém si všichni přejeme být spokojenější?

A to by přece mělo být hlavním cílem osobního rozvoje, ne?

Ano, můžeme mít i spirituální cíle a směřovat k Bohu, ale i to by přece mělo přinést benefity i pro ten obyčejný život.

Klidnější mysl, důvěru v sebe a v život a soucit k sobě i všem živým bytostem.

A pokud to tak není, tak je fajn se dívat proč.

Proč jsem absolvovala to, co jsem absolvovala?

Co mě tam táhlo? Co jsem se chtěla naučit, prožít nebo co jsem si chtěla dosytit a proč?

Dala jsem si čas na integraci toho, co jsem prošla, prožila a naučila se?

Přenesla jsem to do praxe? Do toho obyčejného života?

Pokud ne, proč?

Všechno stojí nějaké usilí.

Proměna není jen o pochopení. Potřebuje čas, pozornost a ochotu dělat věci jinak.

A ta implementace poznaného do praxe je někdy sakra náročná a občas bolí.

Zastavovat se.

Neukazovat na druhé, ale dívat se pravdivě na sebe.

A prostě jít krok za krokem a začít ty věci měnit v tom obyčejném životě.

Možná problém není v osobním rozvoji samotném, ale v tom, když se z něj stane útěk od života místo cesty hlouběji do něj.

Můj život se za posledních 10 let velmi změnil k lepšímu a osobní rozvoj k tomu přispěl obrovskou měrou. Ale bez té každodenní práce v obyčejném životě by se proměnilo jen málo.

A to, co se já snažím předávat, je, jak ty věci žít v každodennosti.

Na mém semináři Tajemství pánevního dna ( učím, jak s ním denně pracovat aniž by to vyžadovalo mnoho času. Jak ho aktivovat a relaxovat, i když zrovna sedíte v kanceláři u počítače. Jak s ním pracovat při cvičení, úklidu, zvedání tašek. Jak pracovat s emocemi, které si naše pánevní dno nese. Jak dočerpávat energii. A pak už je to na vás, co s tím uděláte.

Ale i kdybyste nezavedly všechno, už jen proměna vztahu ke svému pánevnímu dnu, ženství nebo menstruaci může být důležitým začátkem.