Moje cesta s rituálem zavinování

Dnes jsem přemýšlela nad kurzem zavinování a nad ženami, které o něm uvažují, ale mají tam různá ale…

A vrátilo mě to v myšlenkách k mým začátkům před devíti lety.

Tehdy jsem byla jedna z prvních, kdo s rituálem zavinování začínaly po kurzu s Irinou Gulevich, kterou do ČR pozvala Světluška Hradilová. Zavinování tu nikdo neznal.

Žen, které provázely jakýmikoliv rituály tu bylo pár, proti tomu, kolik jich je nyní.

Procházela jsem tehdy ročním výcvikem v rituálech, byla jsem úplně na začátku toho, co dělám teď. I s kruhy jsem teprve začínala.

Odešla jsem po deseti letech z práce sociální pracovnice a doufala, že to, kam mě srdce táhne, mě i uživí. Moje okolí si myslelo, že jsem se zbláznila. Já jsem občas přemýšlela o tom, jestli nemají pravdu.

Opravdu jsem nezbláznila?

Fakt chci ženy provázet rituálem zavinování?

Já? Kdo si myslím, že jsem? Fakt na to mám?

Opravdu můžu? Půjde mi to?

Kdo mi to dovolil?

Ale volání duše bylo silnější než strach a pochybnosti.

Tehdy jsem zavinování nabídla svým kamarádkám a první ženy jsem zavinovala zdarma za reference.

Byla jsem jim vděčná, že mi dovolily si na nich vyzkoušet to, co tu nikdo neznal. Statečné to ženy!

Neviděla jsem tehdy ani za jeden roh. Vůbec jsem netušila, kam to povede. Jen jsem cítila, že musím. Že to prostě nejde jinak. Ale strach jsem měla velký!

A do zavinování jsem se totálně zamilovala.

To plynutí se ženou bez omezení času dělalo dobře i mně.

Je to tak ženské…

Být tam pro ženu s otevřeným srdcem, v neutralitě, s plnou pozorností… naslouchat, pečovat o ni. Dávat.

Cítila jsem, že jsem přesně tam, kde mám být.

A ženy jsi mě doporučovaly jedna druhé.

Velmi rychle jsem měla další a další klientky.

Učila jsem s každou klientkou, jak to udělat, aby zavinování bylo ještě více bezpečné, ještě víc pečující, ještě prospěšnější.

Učila jsem se dál i na jiných kurzech, u jiných porodních bab, které do ČR přijížděly především z Jižní Ameriky.

Neustále jsem se vzdělávala.

A pak mi asi po dvou letech začaly psát ženy, že se ode mě chtějí zavinování naučit.

A opět to přišlo…

Já?

Já to přece nemůžu učit… Kdo jsem, abych to učila?

Kdo mi to dovolil?

Dlouho jsem říkala že ne. Ne ne, já to neučím.

Pár let mi to vydrželo.

Až se ke mně začaly dostávat děsivé historky o retraumatizaci při zavinování.

Až tehdy jsem si řekla, že do toho jdu, protože si přeju, aby proces zavinování byl pro ženy bezpečný, aby ženy zavinovaly kvalitně.

Byly bohužel ženy, které se zavinování nikde neučily, o zavinování si přečetly u mě na webu, celý můj text opsaly a šly to dělat. A pak to tak vypadalo.

První kurz proběhl před lety v Brně a byl kratší než je teď. I kurz jsem postupně vylepšovala a taky se s ním přesunula do Bílých Karpat na víc podporující a vyživující místo.

Střih…

A teď!

Teď v říjnu nás čeká už desátý kurz, kde zavinování budu učit.

Jsem z toho dojatá.

Jakou cestu jsem za těch devět let ušla!

Ale proč to celé píšu…

Ty možná taky uvažuješ, jestli je zavinování pro tebe.

Jestli ses nezbláznila.

Jestli to zvládneš.

Jestli tě to může živit.

Já to chápu! Byla jsem v tom místě taky!

Je to velká věc, velký krok.

Musíš to cítit. Cítit, že tě to volá.

Že je to to ono, to tvoje…

I když se tomu hlava třeba vzpírá a přináší spoustu strachů a pochybností.

To je na začátku cesty úplně normální.

Je fajn vzít strach za ruku a vykročit tam, kam nás volá naše duše.

Pokud se mnou chceš svoje obavy a strachy probrat, jsem tu.

Můžeš se mi ozvat, můžeme si napsat, zavolat nebo se potkat na zoomu.

A pokud cítíš, že tě to volá, ráda tě uvidím na dalším kurzu.

Moc ráda tě zavinování naučím a budu ti oporou i po kurzu.

Velmi mě těší vidět první krůčky žen průvodkyň a dál je podporovat.

Dává mi to velký smysl, jít tu cestu dál společně.

Takže se mě i po kurzu můžeš ptát, můžeš mi psát do naší skupiny a potkávat se se mnou za takových supervizních zoomech, které máme 4x do roka.

Těším se na tebe!

Víc info o kurzu pro ženy, které se chtějí stát průvodkyněmi, najdeš tady: Kurz pro průvodkyně rituálem zavinování.