Včera mi napsala jedna žena, které se nedaří otěhotnět a ptala se mě na kurz Tajemství pánevního dna, který vedu. Když jsme se loučily, popřála jsem jí, aby brzo otěhotněla. Napsala mi: „Víš co, to mi nepřej. To je strašně citlivé.“
A já jsem ucítila její bolest a vzpomněla si na tu svoji. O dítě jsem se „pokoušela“ 6 let s dvěma muži. Ani jeden vztah neustál tuhle nenaplněnou spalující touhu po miminku, i když to nebyla jediná příčina rozchodu. Ona na tom byla podobně.
Vzpomněla jsem si na vše, co jsem těch 6 let prožívala.
Vzpomněla jsem si na tu bolest, když už jsem si myslela, že těhotná jsem a cítila všechny možné příznaky a opět se dostavila menstruace. Na ty rozporuplné pocity, když mi další kamarádka oznámila, že je těhotná a povedlo se to napoprvé.
Na ty otázky.. Proč se to děje právě mně, když není žádná fyzická příčina u mně ani u partnera? Nejsem dost žena? Nejsem dost dobrá pro miminko? Žádná duše si mě nechce vybrat? A proč ona ano a já ne? Co je se mnou špatně? Co na sobě mám předělat? Co má ona a já ne?
Cítila jsem se sama a nepochopená.
Vzpomněla jsem si na všechny ty neustálé otázky lidí okolo. „Tak co, kdy už budete mít miminko?“ A na chuť zařvat na ně: „Jak to mám sakra vědět?!“ Na tu bezmoc a vztek, když dodali: „Nesmíš na to tolik myslet..“ „Ok, já na to zrovna nemyslela, to ty se mě ptáš.“ Prosím, neptejte se žen, kdy už budou mít miminko.
První dva roky jsem na to ale opravdu tolik nemyslela, snažila jsem se to neřešit a brát to tak, že někomu to prostě trvá déle. Ale jak šel čas, nešlo na to nemyslet. Kvůli tlaku okolí jsem zvažovala i umělé oplodnění, ale silně jsem cítila, že to není moje cesta. Reakce mého těla, už jen při představě na to, byly naprosto jasně odmítavé. Nemohla jsem jít přes sebe.
Vzpomněla jsem si také na všechno to zkoumání mého těla a duše ze všech stran, všech možných příčin, kterými si blokuji cestu k vysněnému miminku. Zkoušela jsem toho mnoho na tělesné i duševní úrovni, vyjmenování by bylo na samostatný článek.
A vzpomněla jsem si také na ten moment štěstí, když se to konečně povedlo! A na ty chvíle zoufalství, když jsem o pár týdnů později skončila v noci v nemocnici, kde mi potvrdili, to, co už jsem v hloubi duše věděla.. že to nedopadlo.
A na to, kolikrát jsem si říkala, že to už pouštím. Že už to nechci prožívat, že na to kašlu.
Psaly jsme si pak se zmiňovanou ženou také o tom, jak v takovém vztahu často vyhasíná sexualita. Je logické, že se to děje a to i v tom případě, že vůbec neřešíte plodné a neplodné dny. Sexualita je s touto touhou a zklamáním u obou partnerů logicky propojena a stává se zdrojem zklamání z nenaplnění jejího biologického cíle.
Rozpad vztahu, který přišel asi rok a půl po tom, co to nedopadlo, s sebou přinesl opravdové puštění.
Opravdu jsem to (ode)vzdala. Už jsem tu bolest i touhu nechtěla dál nést. Bylo to příliš těžké. Chtěla jsem žít každý den naplněně s tím, co je a ne s tím, co není.
A opravdu se to povedlo. Přijímám, že možná dítě nikdy mít nebudu. Jistě vás teď napadá, kolik mi je let. Ukojím vaši zvědavost, je mi 38 let.
Přijímám i to, že zatím třeba nebyl ten správný čas nebo ten správný muž. Nebo, že dítě může do mého života přijít jinými cestami. Přijímám s pokorou vše, co ke mně přichází. A je to velká úleva, netáhnout za sebou tu káru plnou bolesti a zklamání. Žije se mi bez ní lehčeji a plněji. Život pro nás má tolik krás, jen je chtít vidět.
Věřím, že vše se děje z nějakého důvodu. Mě moje bolestivá cesta dovedla k osobnímu rozvoji, k objevování ženství, k rituálům, k práci s pánevním dnem. K tomu, co mě nyní velmi naplňuje a dává mi to velký smysl.
Ta žena se mě také ptala, jak můžu tvrdit, že cvičení pánevního dna pomůže k otěhotnění. Nemůžu žádné ženě zaručit, že po cvičení pánevního dna Metodou 3×3 otěhotní. A to i přesto, že tato metoda se cvičí po celé ČR již roky a je mnoho žen, které po cvičení otěhotněly. Ale žádné 100% záruky neexistují u žádné metody. Dokonce ani u umělého oplodnění.
Můžu ale po cvičení zaručit lepší vztah s pánevním dnem, jeho větší funkčnost a živost, úpravu menstruačního cyklu a snad i zlepšení sexuálního života. Můžu také zaručit, že mám pochopení pro vaši cestu. Sama jsem si prošla podobnou. Jestli vás zajímá o čem to píšu, na kurz se můžete podívat a přihlásit zde.
Pod mým vedením se koná pravidelně v Praze, Brně, Zlíně a dalších městech.
Budu se na vás těšit a raději vám nic nepřeji. Je to totiž fakt citlivé téma.
S láskou Jana
Komentáře nejsou povoleny.
Jani jsi úžasná ženská a ať se stane ve tvém životě cokoliv, držím palce, aby ti to přineslo jen pohodu a štěstí. Moc a moc. Peťa
Peti, moc děkuji! Také přeji vše dobré a moc zdravím! Jana