Rok 2021 byl pro mnohé z nás velmi transformační. Společnost i my jako jednotlivci jsme si procházeli a stále procházíme a procházet budeme menšími i většími krizemi.
Není to náhoda. Život po nás chce, abychom se probudili. Abychom otevřeli oči a podívali se jak a v čem žijeme. Abychom osekali to, co už s námi nemá být. Co už není naše pravda. Ať jsou to staré vzorce a programy, očekávání, závislosti, plány, které nejsou v souladu s naší duší. Vztahy, práce, bydlení…
Společnost se polarizuje a nutí nás podívat se na to, co je ta naše pravda. A stoupnout si do ní.
Podívat se, kdo ve skutečnosti jsme a jaké jsou naše hodnoty. A jak důležitá hodnota je naše svoboda.
V posledních dvou letech se ukazuje, jak moc se bojíme nemocí a smrti. Jak moc se snažíme utéct před naší smrtelností.
Jak moc zapomínáme, o co tady na Zemi vlastně jde a proč jsme tady. A že každý jednou zemřeme a s tím vědomím bychom měli žít.
A tak se teď můžete zastavit, spojit se se sebou například pomocí dechu, který je stále s vámi.
Naladit se na svoji duši a podívat se…
Období před slunovratem je ideální na to, abychom pustili to, co už nám neslouží. Jsme v nejtemnější části roku a tak je dobré, toho využít.
Kdykoliv můžeme nahlédnout, co je v našem životě ještě funkční a co ne. Co můžeme pustit. Jaká přesvědčení o nás už nám neslouží. Kde se jen zbytečně držíme svých starých vzorců a zvyků. Kde jedeme ze setrvačnosti. Kde jsme se sami zavřeli do svého vlastního vězení.
V životě je třeba umět pouštět, co už nám neslouží a tato temná část roku a slunovratový čas je k tomu ideální.
A tak si položte otázky:
Někdy se zuby nehty držíme větve domnělé jistoty, která nám však brání, abychom se pustili do proudu života. Abychom se životem nechali nést tam, kam chceme a žili s větší lehkostí. Abychom se nechali nést k tomu novému, co nás čeká. Ale proto se potřebujeme pustit toho starého. A když se pustíme, zjistíme, že ten, kdo nám bránil ve štěstí, jsme byli my sami.
Zimní slunovrat je nejsilnějším a nejdůležitějším svátkem v roce. Nastává obvykle 21.-22.12. V tomto roce bude přesně 21.12. v 16.58 hod.
V době slunovratu se slavil návrat slunce, jak již z názvu vyplývá. O zimním slunovratu je nejdelší noc a nejkratší den. Je to doba největšího temna a zároveň doba očekávání návratu světla.
Je to čas nejhlubší introspekce. Čas noření se do sebe. Čas vytahování stínů na světlo. Čas, kdy můžeme zacítit vše, co zůstalo v tomto roce nedořešeno. Co s sebou táhneme, co nás omezuje a co je načase zpracovat a odložit.
A tak se zastavte a podívejte se do sebe. Udělejte si čas sami se sebou, se svým deníkem nebo pokud jej nemáte, s kusem papíru, na který vypíšete vše, co vás trápí a co už chcete pustit.
Můžete jít do přírody a vše, co už nechcete s každým krokem odevzdávat Matce Zemi. S každým krokem vše pouštět. Můžete požádat o to, aby se vám to, co je třeba pustit, ukázalo, pokud to nevidíte.
Pokud si o slunovratu najdete více času a láká vás udělat si oslavu se svou rodinou a přáteli, můžete si udělat venku společně oheň a v něm pomyslně spálit všechno staré, všechno, co už vám neslouží. Svoje strachy, smutky, bolesti. Shodit vše jako starou kůži, kterou už nepotřebujete. Můžete si napsat na papír, co si přejete spálit a pak to s poděkováním a vděčností spálit a propustit.
Můžete také poděkovat za vše, co vám tento rok přinesl a s obětinkami (bylinky, lístky růže apod.) hozenými do ohně si přát pro rok další.
Můžete zpívat, můžete bubnovat, můžete si opéct na ohni jablíčka.
Naši předci prožívali v usebrání 12 nocí a 11 dní od Slunovratu. Těmto nocím se říkalo „kouřové noci„. Dny po Slunovratu byly pro naše předky dnem bezčasí, svatou dobou. Byla to doba, ve které se soustředili na to, co bude další rok následovat. Udržovali se v klidu.
Proč to byly noci kouřové? Protože v těchto nocích předci konali očistu a vykuřovali. Každá noc představovala jeden měsíc v roce. Pálilo se, očišťovalo se a odpouštělo se to, co se v předešlých měsících nestihlo. A tím se naši předci připravovali na další rok. Bylinky na toto vykuřování se sbíraly po celý rok.
A tak si i vy můžete udělat své kouřové noci.
Sednout si s deníkem, zapálit vykuřovadlo a projít každý večer měsíc za měsícem. Napsat si, co zůstalo nedořešeno, nevyřčeno, co jste nepustili, co jste neodpustili.
A třeba jen v duchu to vyslovit a pak pustit a pomyslně a energeticky dočistit vykuřovadlem.
Můžete také malovat, můžeme to vytancovat, vyzpívat, vytřepat… najděte si svoji formu a to, co vám vyhovuje.
Ukliďte si v sobě.
Očistěte sebe a svůj život, ať můžete do toho dalšího roku vykročit lehčí a udělat místo pro to nové.
Témata kongresu: